Na její filmy jsme se dívali všichni. Zemřela režisérka Věra Plívová-Šimková

Celkem natočila 16 celovečerních filmů, poslední z nich byl v roce 2001 Kruh. Během své padesátileté praxe u filmu objevila řadu dětských hvězd, ze kterých se později stali uznávaní herci a herečky.

Rodačka z Lomnice nad Popelkou (29. května 1934) pocházela z rodiny ochotníků. V mládí hodně sportovala i krásně kreslila. Nakonec si ale podala přihlášku na pražskou FAMU, kterou absolvovala pod vedením Bořivoje Zemana. Už na škole směřovala k tvorbě o dětech a pro děti. Během studia točila ročníkové práce, kde se často děti objevovaly. Po studiích asistovala na Barrandově, například Karlu Kachyňovi v Králi Šumavy, spolupracovala s Vojtěchem Jasným.

Dětské typy si vybírala i podle toho, co si nakreslila do bloku. Hledala je ve školách, na konkurzech: „Někteří to mají v genech, semínko už tu je a my mu jen dopřejem trochu víc sluníčka,“ říkala s tím, že musí s nimi být naladěna na jednu notu.

Jako samostatná režisérka debutovala v roce 1963 středometrážním filmem z prostředí tanečních Chlapci, zadejte se podle vlastního scénáře. Jejím celovečerním debutem byl snímek Káťa a krokodýl (1965), ve kterém prokázala svoje nadání zvládat dětské herce, kteří před kamerou působí zcela uvolněně. V dětských rolích se zde objevili později slavní herci Jan Kraus či Marek Vašut.

Kraus, který ji přezdíval „něžný buldozer“, si zahrál i ve filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970) o zápolení dvou vesnických kluků o vůdcovství v partě. Po tomto hodně „klučičím“ snímku se režisérka nezalekla ani adaptace Marka Twaina ve scénáři Jana Procházky Páni kluci (1975). Půvabná komedie s nápaditou hudbou Petra Hapky patří k nejzdařilejším českým filmům pro děti.

Snímky Plívové-Šimkové, kromě prvotiny Káťa a krokodýl, která je příběhem pražských dětí, se odehrávají převážně na venkově, řada z nich v Podkrkonoší, kde režisérka vyrostla. To je i případ úspěšné komedie Krakonoš a lyžníci (1980), která zase vypráví o klukovském soupeření na počátku 20. století. Příběh vychází z pašeráckých legend a osvětluje i počátky lyžování v Česku.

Plívová-Šimková natočila celkem 19 filmů, včetně jednoho studentského a dvou televizních. Posledním je Kruh z roku 2001 o dívce, která se vyrovnává s novou životní rolí. K dalším známým titulům patří Jak se točí Rozmarýny (1977), Artuš, Merlin a Prchlíci (1995), rodinný film, který natočila spolu s režisérkou Drahomírou Reňákovou-Královou, či snímky Brontosaurus (1979) a Mrkáček Čiko (1982).

„Nedětskou“ výjimkou je film Houpačka (1990), příběh studentky, která dá neuváženě k adopci své právě narozené dítě, kde pro hlavní roli objevila tehdy sedmnáctiletou Lenku Vlasákovou.

Své scénáře Plívová-Šimková přepracovala do podoby šesti filmových novel, které vydala knižně. Také napsala dva pohádkové příběhy určené starším dětem Divizna a Vlčice. Po roce 1990 se věnovala i divadelní režii.

Plívová-Šimková získala řadu cen, především na festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně, kde obdržela i cenu za celoživotní dílo (1999). Dostala i cenu Zlatý klíček za přínos světovému dětskému filmovému umění na mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež v ruském Soči (2002).

Zdroj: ČTK