Thom Artway vydal první česky zpívanou desku, láká na ni singlem Za Staromákem

„Třetí deska je různobarevná. Můžete se těšit na akustické kytary, jemné aranže, ale i na velké synťáky. Na relativně nahé skladby a pak na výrazně zprodukované. Věřím, že se v řadě písní posluchači ztotožní s texty, a že jim třeba nějaká z nich pomůže kráčet životem dál,” láká na úvod Thom Artway. „Když se na obloze začnou trhat mraky, většinou to znamená, že ustává déšť a objeví se slunce. Mraky jsou v tomto případě moje strachy a slunce naděje, která mě žene dopředu. Mimo to jsme tak pojmenovali i pátou písničku, kterou zpívám se Štěpánem Urbanem,” vysvětluje název zpěvák, který první dvě alba nahrál v angličtině.

„Tu ale úplně neopouštím. Na koncertech zpívám pořád napůl anglicky a někdy ještě stoprocentně nahraju anglickou píseň,” dodává a rozvádí důvody pro volbu češtiny. „Jsou to ale tak čtyři roky, co jsem se začal zbavovat jednoho ze svých největších strachů – strachu z vlastního jazyka. V angličtině to pro mě bylo jednodušší a v češtině jsem se prostě necítil. Ještě před pěti lety bych řekl, že zpívat česky nikdy nebudu. Něco velkého se ve mně hnulo a já se pomalu začal tohoto strachu zbavovat. A čeština mě baví s každou novou písní víc a víc.”

Na optimistické náladě celé desky se velmi odráží, že se Artway stal otcem. „Jedna píseň měla dokonce pracovní název Damián. Jmenuje se Zavolej a napsal jsem ji pro svého syna Damiána,” naráží Thom na jeden ze singlů, který navíc doprovází videoklip složený z nově objevených rodinných záběrů ze zpěvákova dětství. Celkově na nahrávce převažují veselá a optimistická témata. „A to tak z devadesáti procent. I ta skladba, která možná bude pro posluchače nejvíce emotivní a tklivá, je ve výsledku plná naděje. Jedná se o píseň Chrám, kterou jsem napsal při vzpomínkách na svého zesnulého tátu. Prostě mám teď takové radostné období. Desku tak nejvíce protíná slovo naděje a úsměv na tváři,” říká Thom.

Deska vznikala relativně dlouho, některé písně měl Thom rozdělané až pět let, texty ale dokončil během posledních dvou a spousta jich skončila v šuplíku. Nahrávka pak vznikala ve studiích Soundevice, Blacksplash, Czechmate Studio, The Artway Record Booth a Klub Varšava.

Výraznou měrou se na její finální podobě podílela Beata Hlavenková, která koprodukovala šest písní. S ní se Thom seznámil na songwriting campu. „Tam jsme po večerech poslouchali naše oblíbené interprety a zjistili jsme, že si hudebně velmi rozumíme. Je skvělá nejen jazzová klavíristka a zpěvačka, taky skládá hudbu do velkých filmů. Naopak já vlastně neumím pořádně noty a všechno jedu podle intuice. Hudebně i lidsky jsme si opravdu sedli,” vypravuje Thom. „Chodil jsem za ní s předpřipravenýma demáčema. Většina písní už měla jasnou formu a nahozený zvuk, ale vždy byly hotové tak ze sedmdesáti procent. Ona ale vždy věděla, jak těm písním pomoct a dotáhnout je do konce. Jelikož má neuvěřitelný cit a hlavně hudební přesah, tak přesně věděla co jim dát,” líčí Thom. Její rukopis je nejvíce slyšet v akustické verzi písně Zavolej, která jako bonus uzavírá album. „Přál jsem si, aby této písni udělala celé aranžmá. Závěr alba má tak pro mě neuvěřitelnou sílu,” vyzdvihuje Thom.