Hokejový brankář Pavel Francouz končí kariéru, zradilo ho tělo

„Nebylo to těžké rozhodování. Tělo vlastně rozhodlo za mě,“ řekl Francouz na tiskové konferenci v Praze. Že je to špatné poznal už loni v létě, kdy nemohl absolvovat tradiční předsezónní přípravu. „Koleno otékalo, bolelo. Zavolal jsem agentovi a řekl, že se bojím, že nebudu moc chytat. V létě jsem dvakrát letěl do Colorada na prohlídky a pak padlo rozhodnutí, že v sezoně nebudu chytat,“ uvedl brankář, který v červnu oslaví 34. narozeniny.

Zdravotní problémy řešil už několik let. Absolvoval operaci kyčle, kolen, řešil potíže s třísly. Nejhorší ale byly problémy s koleny, trpí totiž vrozenou vadou čéšky. „První operace obou kolen jsem zažil ve čtrnácti až patnácti letech. Panu doktorovi Neprašovi, který mě během kariéry několikrát operoval, se podařilo mě dát do kupy. Fungovalo to až do třiceti let, kdy jsem měl opět operaci obou kolen. Pak už to šlo z kopce,“ přiznal Francouz.

Vlastně už několik let tak věděl, že se blíží konec kariéry. „Jsem vděčný za to, kam to došlo a co jsem měl příležitost si užít. To už mi nikdo nevezme. Zároveň si uvědomuju, že ty zákroky, které jsem podstoupil, byly taková oběť za to se posunout dál. Někde vzadu v hlavě jsem měl, že mi to asi jednou zaťuká na dveře a budu se s tím muset smířit,“ uvedl odchovanec plzeňského hokeje.

I proto dnes před novináře předstoupil už vyrovnaný s koncem kariéry. „Ale nebylo to snadné. Je to takový pocit… Nevím, jako když se člověk jde rozejít s holkou. Přirovnal bych to k něčemu takovému,“ pousmál se Francouz, který je teď rád, že už nebude muset odpovídat na otázky, jak to s ním vypadá. „Myslím, že to bude bolet pořád. Člověk vidí zápasy, výsledky, sestřihy a vzpomene si na to. Ale je to něco, co musíte udělat. Víte, že se vám uleví,“ vysvětloval Francouz, který poslední soutěžní zápas odchytal loni 9. března.

Za vrchol své kariéry Francouz považuje triumf ve Stanleyově poháru, hodně si ale váží i historického extraligového titulu v dresu Litvínova v roce 2015, po kterém odešel do KHL a následně do NHL. „Když jsme vyhráli extraligu, tak to pro mě byl vrchol světa, a pak jsem jej zažil ještě v Coloradu. Určitě se to dá srovnávat,“ řekl Francouz, jenž zisk Masarykova poháru se Severočechy označil za pohádku.

Francouz se už před oficiálním ukončení kariéry vrátil s rodinou do Česka a žije v Plzni. „Colorado milujeme, je to nádherné místo a podle mého nejlepší stát k životu v Americe. Máme tam spoustu přátel, našli jsme si tak takovou česko-slovenskou komunitu. Určitě s nimi budeme dál v kontaktu, ale na druhou stranu, my jsme doma tady. Domov jsme budovali v Plzni a těšili jsme se, až tady jednou budeme v okruhu rodiny žít,“ uvedl.

Nejbližší dny ale bude mít spojené s mistrovstvím světa v Praze, na kterém bude působit jako jeden z expertů České televize. „Snažím se mít přehled o extralize i o hráčích v NHL. Hokej mě baví, miluju ten sport,“ řekl Francouz, který v minulosti působil pod vedením současného reprezentačního kouče Radima Rulíka v Litvínově. „Moc mu přeju, kam až se během devíti deseti let posunul. Bude to obrovská zkouška pro všechny. Pro hráče i realizační tým a věřím, že udělají všem lidem v České republice radost,“ přál si Francouz, který se sám v různých rolích na MS představil šestkrát.

Nikdy ale nedokázal získat medaili, což jej logicky mrzí. „Vyrůstali jsme na tom. Všichni jsme chtěli hrát hokej kvůli Naganu a pak následovala zlatá generace. Je to takový nesplněný sen, nám se bohužel žádné medaile nepovedlo dobře přivést,“ řekl Francouz.

Dobře si pamatuje i svou premiéru v roce 2013. „Chytal jsem asi 20 vteřin proti Švédům, když se Sašovi Salákovi něco stalo s výstrojí. Na šampionáty, kdy jsem byl jako trojka, vzpomínám spíše jako na zážitek. Mohl jsem zblízka koukat na hráče z NHL,“ pousmál se. Výraznější šanci na MS dostal v letech 2016 až 2019. „Vždy nám bohužel něco chybělo, abychom se přehoupli přes čtvrtfinále k medailovým zápasům,“ řekl.

Zdroj: ČTK