Dospělé kočky mňoukají jen na nás, na lidi, aby se s námi domluvily. Ve svém slovníku mají zhruba sto slov

Dospělé kočky používají mňoukání jako druh komunikace skutečně jen s lidmi. Mezi s sebou se pak dorozumívají sadou zcela jiných zvuků – například varovným syčením, vrčením či prskáním. I tyto zvuky mají samozřejmě svůj význam. Někdy si tak hájí území, někdy varují, někdy dávají najevo strach.

Mluví na sebe navzájem, nebo na člověka? Je v tom rozdíl

Jsme to právě my lidé, se kterými kočky komunikují skoro výhradně mňoukáním. Někdy, když se zlobí, můžou varovné zasyčení použít samozřejmě i na nás, většinou nás ale častují právě mňoukáním. I u něj ovšem platí, že má mnoho významů. Pokud máte doma číču, dáte nám za pravdu, že je velký rozdíl mezi radostným zamňoukáním, kterým vás kočka vítá, když přijdete domů, mezi urputným hladovým mňoukáním, kterým si vynucuje žrádlo, či mezi nespokojeným mňoukáním, když se třeba neúspěšně snaží někam dostat.

Odborníci na kočky a jejich chování se domnívají, že kočky mají ve svém slovníku až 100 různých zvuků pro 100 různých zpráv, které dokáží svému okolí předat. Samozřejmě hodně při tom záleží na nás, jejich páníčcích, jak dobře dokážeme poslouchat a jak dobře své kočce rozumíme.

Mňoukání pro povídání mezi sebou používají kočky pouze tehdy, když jde o konverzaci mezi maminkou kočkou a jejími koťaty. Koťata mňoukáním vyjadřují, že mají strach, nebo naopak, když se cítí v bezpečí, a jejich mámy je mňoukáním zase na oplátku uklidňují.