Exkluzivně: Vojta Drahokoupil: „Byl jsem v šoku, jak moc se první díl sestříhal“

Odkud vzešla nabídka jít do Survivor?
Nabídku jsem dostal zhruba před pěti měsíci. Zavolali mi přímo z televize Nova.

Jak dlouho jsi přemýšlel nad jejím přijetím/nepřijetím? A proč ses rozhodl do show jít?
Nad přijetím této nabídky jsem přemýšlel hodně dlouho. Zvažoval jsem svou účast hned z několika důvodů. Jeden z nich a samozřejmě ten hlavní, byl můj psychický stav, který byl ale po dobu dvou let naprosto stabilizovaný a neměnný. Poté jsem řešil fyzickou stránku věci a s tou mi bravurně pomohl Karel Frýd.

Jak ses na show připravoval?
Dlouho mi trvalo, než jsem nabídku přijal, ale když se tak stalo, zbývalo už pouhých pár měsíců na přípravu, a tak jsem je strávil ve fitku.

Jak probíhaly fyzio/psycho testy před nástupem do soutěže?
Fyzické testy probíhaly formou opičí dráhy, která byla obtížnější na dech, ale díky přípravě jsem se fyziky cítil dobře už na testech. Psycho testy probíhaly online formou, a to sice písemnou v podobě otázek a on-line callem s psycholožkou ze Slovenska.

Už dříve ses vyjádřil, že máš psychické problémy. Konzultoval jsi účast v soutěži se svou psycholožkou? 
Konzultoval, a velmi. Chtěl jsem hlavně zabránit situaci vracení se stavů, které jsem zažíval před dvěma rokama. Paní doktorka mi odjezd odsouhlasila z důvodu stability mého psychického stavu.

Jak probíhal přesun do Dominikánské republiky? Co jste po příletu museli absolvovat?
Samotná cesta probíhala v přátelské náladě, až na to, že s druhým týmem jsme měli zakázané komunikovat a nesměli jsme se ani pozdravit. Po příletu a příjezdu na hotel nám byly odebrány osobní věci a bylo nám řečeno, že máme deset minut na to zavolat blízkým, a poté nám budou sebrány i telefony. Pár dnů poté začala samotná show.

Drama v prvním díle Survivoru. Z boje o přežití odstoupil jeden z VIP účastníků

3×

Podle prvního dílu se zdá, že jsi na ostrově strávil pouhou noc. Na instagramu jsi naznačil, že to není pravda. Jaká je realita?
Sám jsem byl v šoku, jak moc se první díl sestříhal. Celkově jsem byl na ostrově týden. Stavěli jsme s Tomášem a Nathanem přístřešek, kde se udála spousta vtipných momentů, poněvadž jsme neměli nářadí z první soutěže, popravdě jsem se takhle hezky dlouho nezasmál. Stejně tak zběsilé chytání ryb, shazování kokosů byla spíše soutěž v hodu kamenem než ulovení si něčeho k jídlu. O oheň, který se nám ale bohužel nepovedl založit, se pak starala druhá polovina kmene. Nicméně i přes ukrutnou zimu jsme noci zvládli za poměrně velmi dobré nálady. Zažili jsme dvě soutěže, z toho v televizi byla použita jen jedna, což mě mrzí. Při druhé jsem si zkusil silovou disciplínu s Gáborem a sám jsem byl překvapený, jak moc jsem dokázal pomoci týmu.

Kdy jsi na ostrově poprvé zaznamenal, že se u tebe začínají projevovat psychické problémy?
Při odjezdu na právě zmiňovanou druhou soutěž. Nevím proč, začalo mi brnět celé tělo. Ne ovšem tak, jak to známe všichni. Začal jsem mít po cestě na soutěž strašný strach, že se mi vrací psychická porucha, nad kterou jsem si myslel, že jsem před dvěma lety zvítězil. Soutěž jsem ještě ustál, s Gáborem jsem zažil silovou disciplínu, ve které jsme zvítězili, a v tu chvíli jsem ovšem necítil jen pocit vítězství, ale naopak se ve mně odehrával obrovský pocit strachu z panické ataky, která již začala na lodi. Na cestě zpátky na ostrov, kdy už by si člověk řekl, že by měl být v klidu, že to mohlo být z nervozity, jsem začal mít křeče. Přestával jsem ovládat prsty, takový fyzický projev ataky jsem zažil poprvé. Když jsme byli pár hodin na ostrově, pocit se nezlepšoval, ba naopak. V noci, když všichni usnuli, jsem nemohl spát, dostával jsem neustále křeče, samozřejmě spojené s panickou atakou, strach ze smrti. Zůstal jsem sedět na pláži a panická ataka nabrala obrátky. Zažil jsem poprvé, co je to paralýza. Ležel jsem na pláži, nemohl se pohnout a věděl jsem, že je to špatný. Strašně jsem se lekl, že pokud v soutěži zůstanu, stav se zhorší (což je logické), a já se z následků budu dostávat další roky pomocí silných medikamentů. Se zkušenostmi z před lety jsem to už dopustit nemohl. Proto jsem se rozhodl soutěž dobrovolně opustit.

Co bylo spouštěčem panických atak?
Spouštěč je u panických atak dost nepolapitelný. Hlavními symptomy jsou silná úzkost a hrůza. Může vás to potkat při nákupu potravin, v čekání ve frontě a bohužel i třeba ve spánku. Zkrátka i za úplného klidu. Podle mě to obrovské množství strachu, úzkosti, stresu a nevědomosti, které se ve člověku může nahromadit za jakýchkoli okolností. V mém případě mohlo být spouštěčem opravdu cokoli, ale díky zkušenostem s poruchou jsem velmi dobře věděl, o co se jedná. Měl jsem vlastně velké štěstí, že jsem ataku už zažil a rozpoznal včas, co se se mnou děje.

„Snažil jsem se vše skrývat.“

Pro extra.cz jsi uvedl: „Ležel jsem na zemi a svíjel se v křečích.“ Televize však záznam neodvysílala. Kdo ti byl největší oporou?
Uvedl jsem, že jsem dostával křeče do rukou a brnělo mě celé tělo. V ten moment jsem na sebe neupozorňoval a snažil jsem se vše skrývat i před ostatními soutěžícími. Druhý den jsem vše řekl produkci, která za námi ráno přijela a začali jsme řešit můj stav. Jelikož jsem se už při první větě sesypal, protože je velmi těžké o tom jen začít mluvit, musel jsem se nejdříve uklidnit medikamenty, a pak jsem mohl natočit výpověď na kameru, kterou diváci viděli v televizi.

Jak dlouho jsi se rozhodoval, zda se soutěže odstoupit, nebo ne? 
Když jsem dostal ataku poprvé na lodi, věděl jsem, že je to velký problém, ale šel jsem přes to a soutěž dokončil. Při dostávání se z pekelného psychického stavu mi došlo, že s každým dalším neuposlechnutím své psychiky a výstrahy, kterou mi mozek posílal, půjdu víc a víc ke dnu. Věděl jsem, že kdybych v soutěži pokračoval, tak se mi můj stav může natolik zhoršit, že se pak z toho člověk může dostávat roky pod vlivem silných antidepresiv. A vzhledem k tomu, že jsem takovou zkušenost měl, jsem to nechtěl dopustit.

Opravdu ti všichni soutěžící vyjádřili takovou podporu, jak to vypadalo v televizi?
Ano, musím říct, že mě drásal pocit, kdy jsem jim to cestou na třetí soutěž nemohl říct. Bylo na mně vidět, že jsem nespal, že jsem unavený a vyděšený. Všichni se mě ptali, co mi je, a že to bude dobré, jenže já věděl, že tohle dobré nebude. Tohle prostě nezaspíte, nezajíte, tohle prostě buď máte, anebo ne. Když se to ovšem všichni dozvěděli před Ondrou, propukl velký smutek. Byl jsem strašně vděčný za podporu týmu, se kterým už jsme se v tu dobu dost sžili.

Kdy jsi přiletěl zpět?
Domu jsem přiletěl 18. ledna večer, po odvysílání prvního dílu.

„Je velmi těžké reakce lidí číst, a ještě těžší se bránit.“

Jak vnímáš reakce diváků?
Popravdě je velmi těžké to číst, a ještě těžší se bránit. U typu této, říkejme tomu poruchy, se dost těžko stav danému člověku uvěří. Většinou jsme simulanti, srabi a podobně. Všiml jsem si, že se diváci dělí na dva tábory. Jsem rád, že mám pocit, že můžu něčím tak nepříjemným někoho podpořit nebo mu pomoct už jen tím, že o tom mluvím. A pak máme druhý tábor, kterému je těžké se obhajovat na základě jeho nevědomosti o diagnóze.

Zklamaly tě názory některých lidí? 
Jediné, čím si nenávistné komentáře jsem schopný omluvit, je neznalost diagnózy „panická ataka“ v globálu. A popravdě se některým divákům za špatné reakce na základě prvního dílu nedivím, protože to bylo tak sestříhané a rychlé, že by si to mohl málokdo dát dohromady s reálnou situací.

Asi všichni viděli reakci TMBK. Mluvili jste spolu soukromě?
Nemluvili. Jestli mám reagovat na jeho příspěvek, myslím si, že zde hraje velkou roli opět nevědomost. Jak diagnózy, tak diváků u televize o celém obsahu doby mého účinkování na ostrově.

Diváci Survivor soutěž kritizují. Nelíbí se jim, že jste měli ihned k dispozici deky, pláštěnky, dřevěnou podlážku na spaní… Co na kritiku říkáš?
Kritika z gauče je samozřejmě lehká záležitost. Pravda je taková, že tam v noci byla taková zima, že kdybychom spali na zemi, tak při prvním dešti, kterých zde bylo mnoho, všichni dostanou zápal plic a jede se domů. Pláštěnky jsem nezažil, ale vím, že se řešilo, že je máme dostat. Celkově si myslím, že nám rozhodně produkce nijak pobyt nezpříjemňovala, ale naopak, dělala všechno proto, abychom byli na úplném dnu. Což je ale asi hlavní myšlenka této show.

Je něco, co tě na soutěži zklamalo? A co považuješ za největší zážitek?
Já velké zklamání cítím hlavně v tom, že se mi vrátila psychická porucha, u které jsem se domníval, že je pryč. Opravdu jsem se cítil fyzicky dobře, ale tohle je věc, kterou prostě neodhalíte, nepřipravíte se na ni a nevíte, kdy znovu propukne. Zážitků mám mnoho, dá se říct, že to celé bylo jeden velký zážitek. Opravdu musím říct, že jsem si to od prvního momentu soutěže moc užíval. Bavila mě sestava lidí, která tam se mnou byla, moc jsem se nasmál a myslím si, že spoustu situací člověk jen tak nezažije a jsem rád, že díky této soutěži jsem to mohl pocítit.

V Survivor soutěží i náš moderátor Tomáš Zástěra. Jak si po dobu, co jsi strávil na ostrově, vedl? Jak na Tebe působil?
S Tomášem jsme si strašně sedli. Vlastně já, Tom, Nathan a Gábor jsme dělali většinu věcí spolu. Parta celkově byla strašně super, ale vím, že Tom je kapitán kmene Mao, a přesně to je ten nejlepší tah!

A co ostatní soutěžící? Zaznamenal jsi mezi nimi nějaké antipatie? Nebo jste opravdu táhli všichni za jeden provaz?
Musím říct, že já jsem zažil opravdu dokonalý tým. Nikdo se nepomlouval, neobviňoval, všichni byli přátelští a tvořili společnou, dá se říct, rodinu.

Mrzí tě zpětně, že jsi do soutěže šel? Zúčastnil by ses ještě někdy podobné reality show?
Vůbec ne, jsem rád. Byl to ohromný zážitek, poznal jsem nové přátele, viděl jsem krásná místa, kam by mě nenapadlo se podívat, a zažíval věci, ke kterým se obvykle nedostanete. Rád bych se podobné reality show zúčastnil znovu, ale v plném zdraví.

Zobrazit dalších 5 fotografií