Šok i obrovská radost: Jaká byla reakce celebrit na nabídku tančit ve StarDance?

Martina Ptáčková: „Upřímně, byla jsem v šoku. Ze začátku jsem nevěděla, jestli mám říct ano, nebo ne, protože je to velký závazek. Ráda dělám věci na sto procent. Tancování není moje doména, nikdy jsem nic podobného nedělala. A bojové sporty? To je něco úplně jiného. Mám problémy si zapamatovat různé pohyby nebo je nějak napodobit, ale pak jsem si řekla, že přece nejsem srab a zkusím to. Asi bych si neodpustila, kdybych to hned na začátku vzdala.“ 

foto: marie-anna-barakova

Marta Dancingerová: „První reakce byl takový explodující balonek v hlavě a břiše, měla jsem ohromnou radost. Na druhou stranu jsem si to radování hned trošku zakázala, protože už jsem z té naší profese vytrénovaná, že si věci nepřipouštím, dokud se opravdu nezačnou dít. Takže jsem si emoce v sobě nechávala odložené někde vzadu. Tu potlačovanou radost vypustím až teď, když jsou jména účastníků StarDance odtajněná.“

foto: marie-anna-barakova

Lucie Vondráčková: „Byla jsem úplně na stejné křižovatce jako před těmi patnácti lety, kdy jsem nabídku do StarDance dostala poprvé. Dokonce i zkoušení ve stejném divadle mi teď tu cestu zkřížilo, ale už jsem velká holka, a i když strach mám pořád, rozhodla jsem se skočit do neznámé vody. Zkrátka jsem si řekla, že tuhle krásnou stardancovou výzvu vezmu a nechám to na divácích. To šíleně dlouhé rozhodování trvalo asi dvě minuty.“

foto: marie-anna-barakova

Ondřej Ruml: „Moje první reakce byla: ‚No konečně,‘ ale bylo to samozřejmě s humorem a myšleno tak, že jsem si několik let tajně přál, aby mě tým tvůrců pořadu StarDance oslovil. Z počátečního šoku jsem se potřeboval trochu vzpamatovat. Požádal jsem o pár dní na rozmyšlenou. Snažil jsem se na to nahlížet ze všech možných úhlů, nicméně pořád jsem věděl, že nabídku stejně přijmu.“ 

foto: marie-anna-barakova

 Jana Paulová: „První, co mě napadlo, bylo, že se musela produkce asi zbláznit, že to je úplný nesmysl. Vzala jsem si víkend na to, abych si nabídku nechala projít hlavou. Doma jsem to řekla své dceři a muži, kteří byli okamžitě nadšeni. Tak jsem se rozhodla, že do toho půjdu, co by ne. Účast v soutěži jsem, přiznávám, konzultovala i se dvěma lékaři. Jeden se mě zeptal, jestli jsem se podívala do občanky, a druhý řekl, že je to bezvadné, ať do toho určitě jdu. Tak mě tady tedy máte.“

foto: marie-anna-barakova

Chili Ta: „Nabídku do StarDance jsem dostala v okamžiku, kdy jsme s mým týmem natáčeli nové video na sociální sítě. Všichni jsme měli obrovskou radost. Dokonce jeden z mých kolegů od začátku roku mluvil o tom, že by bylo skvělé, kdybych pozvání do soutěže dostala. Uklidňovala jsem ho a bránila se nějakým nerealistickým scénářům. Ale ten telefonát byl pro mě ohromným překvapením. Je to vzrušující. Přiznávám, že ještě ani teď mi úplně nedochází, co vlastně taková účast ve StarDance obnáší. Zatím to beru jako takové ticho před bouří.“ 

foto: marie-anna-barakova

Oskar Hes: „Moje první reakce byla určitě radostná. Vlastně jsem si to vnitřně malinko přál, takže se mi tím tenhle malý sen splnil. Měl jsem z nabídky opravdu čirou dětskou radost, tetelil jsem se. Rozhodoval jsem se asi deset vteřin.“ 

foto: marie-anna-barakova

Jiří Ježek: „Mix strachu a obrovské radosti. Je to smíšená emoce, kdy má člověk obrovskou radost, že mu někdo nabídl něco, co je opravdu krásné, ale zároveň je tam ten strach a obava, jestli do toho má vůbec jít, jestli to zvládne.“

foto: marie-anna-barakova

Patrik Hartl: „Měl jsem zrovna zablokovaný krk a jel jsem z fyzioterapie. Dokončoval jsem svou poslední knížku. Nemohl jsem se už šest týdnů hýbat, protože jsem deset hodin denně koukal do notebooku a celý jsem zatuhl. Takže radost se mísila se strachem, jestli moje tělo vůbec soutěž zvládne. Straší mě pochybnosti, jestli nejsem jenom pohybu neschopný nerd a počítačový pisálek. Jestli na to prostě budu mít fyzické síly. Ale to mě i pozitivně provokuje. Chci se pokusit vzchopit, narovnat a tančit.“ 

foto: marie-anna-barakova