Právě vysíláme

Hvězda Liverpoolu se po vítězném finále Ligy mistrů potkal s mužem, který ho v dětství šikanoval – Jeho reakce byla dokonalá!

18. prosince 2018 12:10

Když v roce 2005 vyhrál John Arne Riise s Liverpoolem Ligu mistrů, rozhodl se, že svůj triumf pojede oslavit do norského města Molde. Legendární levý obránce se nedávno po návratu dozvěděl, že jeden z kluků, který ho na základní škole šikanovali, pracoval v místním McDonaldu. Riise nepromeškal možnost svému tyranu z dětství ukázat, kdo je nyní ve městě šéfem. Jeho reakce baví fotbalové fanoušky po celém světě.

Problémy z dětství

John Arne Riise v rozhovoru pro deník Daily Mail uvedl, že ho skupina místních provokatérů neustále na základní škole šikanovala.

„Nikdo si mě nechtěl vybrat do týmu při tělocviku,“ norský bývalý fotbalista uvedl, „posmívali se mi, že jsem zrzavý a že mám pihy. Asi chápete.“

John Arne Riise (vpravo) po vydařené hráčské kariéře nyní občas pracuje jako televizní komentátor či fotbalový expert

Jenže časy se pro Johna Arne Riiseho rychle změnili – bývalý norský reprezentant si během hráčské kariéry zahrál za Monako, Liverpool, AS Řím a Fulham. Největšího úspěchu dosáhl nadaný levý obránce s Liverpoolem v roce 2005, kdy po neuvěřitelném obratu ve finále Ligy mistrů porazili svěřenci trenéra Benitéze favorizovaný AC Milán na penalty v Instanbulu.

Riise se po zápase rozhodl, že úspěch pojede oslavit do svého rodného města Molde. Co se odehrálo během této návštěvy popisuje nejlépe sám Riise.

„Potkal jsem skupinu chlapů na ulici a poznal jsem je. Byli to ti, kteří mě za mlada šikanovali. Jeden z nich pracoval v místním McDonaldu, a tak jsem se rozhodl, že ho půjdu navštívit. Není nic špatného na tom, že makal v McDonaldu, ale já právě vyhrál Ligu mistrů. Zašel jsem za ním a řekl mu, že chci jeden Big Mac. Úplně v klidu. Koukl jsem se na něho, a on na mě. Věděl jsem, že mě poznal. Nic víc jsem neřekl. Byl jsem šťastný, veselý, ale v hlavě jsem si říkal: “Tumáš!“ Pak jsem odešel.Vím, že spousta z nich byla na mě nakonec hrozně hrdá. Oni věděli, jak moc jsem toho musel obětovat, abych se dostal tam, kde jsem. Nicméně, bylo super vidět ty jejich pohledy.“