Život
Držitelka řady cen stála poprvé před kamerou ještě za studií jako krásná a tajemná Mefistofela v komedii Kam čert nemůže. První angažmá po absolvování DAMU nastoupila roku 1960 v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde strávila pět sezon a kde se provdala za kolegu Jiřího Michného. V roce 1963 se jim narodila dcera Tereza. V roce 1969 Michný zemřel a Jana Hlaváčová se vrátila do Prahy, kde jí Národní divadlo již dříve nabídlo angažmá.
Tam se herečka seznámila se svým druhým mužem, hercem Luďkem Munzarem, s nímž má dceru Barboru, která je rovněž úspěšnou herečkou. S manželem si Hlaváčová zahrála na jevišti, třeba v Našich furiantech, ve filmu i v řadě televizních inscenací.
V roce 1990 podali oba manželé z Národního divadla výpověď. Munzar se tehdy zřekl divadla nadobro a Hlaváčová zakotvila v Divadle na Vinohradech. Na prknech tohoto divadla vytvořila od roku 1994 řadu postav, například Jeannete Burmeisterovou ve hře Donaha! Za roli Agnes ve hře Edwarda Albeeho Křehká rovnováha dostala za rok 1996 divadelní cenu Thálie.
Diváci Hlaváčovou znají také z televize (například Ikarův pád, V zámku a podzámčí, Ohnivé ženy či seriály Dnes v jednom domě, Hraběnky či Dokonalý svět). Hrála i v pohádkách jako Třetí princ nebo Anděl Páně a ztvárnila řadu historických postav, třeba Elišku Přemyslovnu v dramatu Královský omyl či Boženu Němcovou ve filmu Veronika. Proslulá je její zdravotní sestra ze série Dušana Kleina o ‚básnících‘. Před kamerou se Hlaváčová naposledy objevila v roce 2011 v psychologickém dramatu Petera Krištúfka Viditelný svět.
V březnu 2013 převzala Thálii za celoživotní mistrovství. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu.
ČTK
