Žena nenávidí hraní s vlastními dětmi. „Tím, že si s nimi nehraju, je učím samostatnosti,“ tvrdí

„Když se mě můj nejmladší syn Tylor zeptá, jestli bych si s ním nešla hrát s autíčky, řeknu prostě: Ne, děkuji. Slušně mu vysvětlím, že si právě čtu a že musí počkat, až domů přijde táta.“

Zatímco zamítnutí dětské prosby po společnosti by u většiny maminek vyvolalo pocit viny, Louise výčitky svědomí nemá. „Radši bych si strčila lžíce do očí,“ směje se. „S autíčky ani vláčky si nehraju a neúčastním se ani žádných her. Ráda s nimi strávím čas venku nebo společným čtením, ale musí to být zábava i pro mě.“

Podle Louise se podobně cítí spousta matek, jenže by si to netroufly přiznat.

„My ženy jsme od přírody naprogramované tak, abychom stavěly potřeby všech ostatních nad ty své. Proto nám přijde nepřirozené sledovat svoje zájmy a chránit svoji duševní vyrovnanost a blahobyt, ale tak by to být nemělo.“

Jak se ale zamítavý postoj ke společnému trávení času projeví na samotných dětech? Poznamená je postoj jejich rodiče? Nebo v nich nějakým způsobem posílí kreativitu a samostatnost?

Podle Louise mají její dva synové z jejího postoje užitek. „Vedu je k nezávislosti. Učím je nezávislost a soběstačnost, což by si nikdy nezískali, pokud bych se pro jejich ‚dobro‘ vždy obětovala,“ tvrdí.

Co si o jejím názoru myslíte?

Zdroj: Daily Mail