Mirai
Mirai o cestování, hudbě, identitě a trochu i o ping-pongu!
Manažerka Universal Music se nám pokouší vyjít vstříc, ale nevypadá to dobře – Mirai chystají jeden koncert v Třebíči, pak se budou celý měsíc věnovat nové desce, na delší rozhovor před kamerou zkrátka nemají prostor. Pak jí ale napadne: Co kdybyste na ten koncert s kluky vyrazili?! Za dva dny už sedíme v autě s Miraiem Navrátilem a míříme směr Třebíč. Mluvíme o všem možném. O rodině, o Japonsku, kde se Mirai narodil a vyrůstal, a o návratu do Čech. Ale i o tom, jak chutná úspěch nebo rozchod s milovanou holkou.
Během března jsme měli unikátní možnost setkat se s kapelou Mirai nakonec při dvou příležitostech. Nahlédli jsme do jejich denního života a poznali jsme, jak tato mladá a nesmírně úspěšná kapela funguje před zraky diváků i v zákulisí. Ačkoliv si kluci díky desce Konnichiwa získali srdce celé České republiky, zůstávají stále pokorní a úplně normální, jako kdyby to byla parta kámošů ze střední.
Kapela se vrací na pódia po měsíční pauze, kterou si její členové naordinovali před prací na nové desce. Mirai během února cestoval kolem světa s partou kamarádů a podle historek, které nám vypráví, to byla pořádná jízda!
„Třeba v San Francisku jsme byli jenom jeden den a chtěli jsme toho stihnout co nejvíc. Měli jsme koupený lístky na prohlídku Alcatrazu, ale neměli jsme kam dát věci. Chodili jsme po kavárnách a hledali místo, kde si tašky nechat, a jeden Pákistánec nám povídá, že nám je pohlídá zadarmo. Neměli jsme moc na vybranou, a tak jsme u něj všechno nechali!“ S obavou čekám na pointu historky. „Jo, všechno dobře dopadlo, byly tam, ale víš, co by se stalo, kdyby nám je sebral? Měli jsme tam pasy, kytary, všechno!“
Nevšední cestování po světě Miraie vyloženě baví. Po této historce nám vypráví, jak na Havaji bydleli u hotelu, v němž byla v tu chvíli ubytována kapela Nickelback. Miraiovi a jeho kamarádům se ale na rozdíl od amerických rockerů nechtělo platit drahé ubytování a jelikož bylo venku hezky, ustlali si ve visacích lůžkách vedle hotelu pod širákem. Ať žije rock and roll!
„Na Havaji je veliká japonská stopa,“ vypráví, „bohužel ale tamější Japonci neumí moc dobře anglicky, jsou to takoví Francouzi Asie, a tak jsem jim často pomáhal s domluvou.“
Jak napovídá jeho jméno, Mirai (český překlad zní Budoucnost) je napůl Japonec (po mamince) a napůl Čech (po tatínkovi). Jeho rodiče se seznámili na jazykovém kurzu v Londýně a odcestovali spolu do Japonska, kde nějaký čas žili a založili tu rodinu. Mirai se tam narodil a žil do svých tří let. Pak ale tatínek zatoužil po návratu do Česka a maminka po naléhání nakonec souhlasila. Celá rodina se tedy stěhovala a usadila ve Frýdku-Místku.
Mirai se sice japonsky domluví, ovšem s gramatikou a se čtením je to horší. S maminkou ale dodnes mluví japonsky, aby si udržoval jazykovou úroveň. Obecně je cítit, že je mu rodina hodně blízká.
Naše cesta autem pokračuje dál a monotónní prostředí dálnice D1 se po odbočce na Třebíč mění v malebnou kopcovitou krajinu. „Chcete si poslechnout pár písniček z nové desky?“ ptá se najednou Mirai. No samozřejmě! „Nová deska nebude tak ,juchuchu’, jako ta předchozí. Jsem zvědavý, co tomu řeknete.“ Připojuje svůj mobil k rádiu v autě a z reproduktorů se rozezní akordy písniček z připravovaného alba.
Neodehraje ani třicet vteřin z prvního songu, rockové pecky jako ze staré školy, a všichni kýveme hlavami do rytmu a zvyšujeme hlasitost. Nikdo nic neříká, ale je zřejmé, že se nám to líbí. Po úvodní rockové písničce následuje druhá, kterou Mirai popisuje slovy „brutální devadesátky“, a pak třetí, na níž se zapojil i orchestr. Odezva v autě je jednoznačně pozitivní. O různorodé hudební variace na nové desce nebude nouze!
V autě panuje uvolněná atmosféra a já cítím správný moment zeptat se na trochu ožehavou otázku – na Miraiův nedávno ukončený vztah. Evidentně je to stále citlivé téma. „Byli jsme spolu hrozně dlouho,“ odpovídá Mirai, „byli jsme i zasnoubení, ale cítil jsem, že jsem do toho byl trochu donucen. Prostě to nevyšlo.“
Ačkoliv ho tato událost musela zasáhnout, nedopustil, aby jeho soukromé problémy ovlivnily vývoj vznikající desky. Se slávou přichází i odpovědnost a je znát, že mladý rocker se šibalským pohledem si to plně uvědomuje.
Přijíždíme do klubu Roxy; kolem je zatím klid, do začátku koncertu ještě zbývá dost času. Zvuková zkouška před koncertem ovšem začíná už za patnáct minut.
„Ty jo, já jsem snad v životě na zvukovce nebyl takhle brzo! Asi s váma budu jezdit častěji,“ jásá Mirai.
Ostatní členové kapely už jsou tu: bubeník Šimon Bílý, baskytarista Michal Stulík a kytarista Tomáš Javůrek. Jsou uvolnění a během zvukové zkoušky mezi sebou vtipkují a podepisují kopie desky Konnichiwa pro fanoušky na koncertě.
Zvukovka probíhá bez větších problémů. Hlavní zvukař, jemuž všichni říkají James (kdo by řekl, že se snad jediní dva Jamesové v České republice sejdou zrovna dneska večer v Třebíči!) je spokojený a po hodinové zkoušce se může celá kapela věnovat trochu jinému druhu zábavy: našemu krátkému kvízu!
„Hrozně rádi odpovídáme třeba na otázku, jestli máme teď přítelkyni!“ říká před kvízem s úsměvem Šimon, jemuž ostatní členové kapely neřeknou jinak než Simon.
Po kvízu následuje pauza na večeři a potom se jde na koncert. Dostalo mě, jak je kapela před vystoupením uvolněná. Necelou hodinu před začátkem si všichni ještě odskočí na krátké živé vysílání pro sociální sítě – ti kluci musí mít nervy z oceli. Předkapelu jim dnes večer dělá místní kapela Like-It. Když dohraje, publikum vášnivě tleská a chce přídavek. Kluci z Like-It už jsou zpátky v zákulisí a reakcí publika jsou očividně trochu zaskočeni. „Jděte ještě na jednu!“ vzkazují jim členové Mirai, kteří už jsou připraveni k nástupu. Kluci z Like-It se otočí a před natřískaným klubem zahrají ještě jednu pecku.
Místní čekali před Roxy už dvě hodiny před začátkem koncertu a po prodlouženém vystoupení kapely Like-It je atmosféra v klubu přímo elektrizující. Mirai je nezklame. Na koncertě nechybí staré hity, nový singl Øtchi, pyrotechnika a dokonce ani plyšová panda! Z kapely vyzařuje radost a pozitivní nálada – její členové jsou očividně rádi, že jsou zase pohromadě a hrají před zaplněným klubem.
Z Třebíče se vracíme se skvělým pocitem, nicméně náš úkol ještě není splněn. Ještě bychom se totiž s kapelou rádi sešli a připravili jim malé překvapení. Když jsme byli v autě, Mirai nám přiznal, že rád sleduje zápasy v ping-pongu. Jsou pro něj prý dobrou odreagovačkou po náročném dni. Vzhledem k této informaci jsme se rozhodli kapelu Mirai před jejím vystoupením v éteru Evropy 2 u příležitosti předávání Hudebních cen trochu pobavit, a to neplánovaným turnajem v ping-pongu!
S kapelou se scházíme v Heroldových sadech, v pražských Vršovicích. Je krásný den a podmínky pro ping-pong pod širým nebem jsou ideální. Po krátké rozehrávce vysvětlujeme členům kapely pravidla hry: nejprve je na řadě takzvaná „obíhačka“, potom souboj mezi dvěma zbylými finalisty. Jde se na to!
Ping-pong jde členům kapely Mirai očividně téměř stejně dobře jako hraní na hudební nástroje.
„Ti lidé si budou myslet, že celý den jenom hrajeme ping-pong,“ směje se po další neuvěřitelné výměně Michal Stulík.
Do velkého finále se dostávají Mirai Navrátil a Tomáš Javůrek. Po napínavém boji nakonec zvítězí Mirai. Není se čemu divit, když dřív hrál závodně tenis!
Náš čas s kapelou se pomalu blíží ke konci, ale jako sladkou třešničku na závěr jsme si vybrali nedalekou restauraci, kde s Miraiem chceme ještě udělat rozhovor. Ačkoliv bylo těsně před obědem, šli jsme na to. A pokud by se nám po hodině nevybily baterie u mikrofonů, možná bychom si tam povídali doteď!
Kapelu Mirai nyní čeká těžká, ale velice zajímavá budoucnost. Kluci v létě vydají novou desku, potom pojedou letní festivaly a jako velké finále přijde koncertní turné. Na některých kapelách by možná bylo znát, že se blíží tak kritické období. Kapela Mirai ale není ledajaké hudební uskupení. Je to skupina čtyř sympatických kamarádů, která si užívá to, co dělá, zůstává sama sebou a udělá maximum pro to, aby dosáhla svých cílů. A věřte mi, těch cílů je ještě opravdu hodně.
Foto: Besim Mehinbašič
Pusťte si playlist největších hitů od kapely Mirai
Redakce Evropa 24. dubna 2019 10:40
