The Silver Spoons jsou mladá rocková kapela, kterou tvoří Brit Augustine Dunn, Srb Dimitrije Maksimovic a Češi Jan Janíček, Jaroslav Janda a Štěpán Bína. Ačkoliv jsou její členové ze všech koutů Evropy, jejich cesty se propletly právě v České republice. V lednu formace vydala své debutové album Come And Get It, na kterém pracovala dlouhé tři roky. A jak tvrdí, není zvuk, jež by neprošel jejíma ušima. V březnu vyrazí sestava spolu se spřízněnou skupinou Deaf Heart na turné, v jehož rámci objede osm tuzemských měst. Poslední zastávkou bude pražské Roxy, kde The Silver Spoons pokřtí své LP.

Jak jste se dali dohromady?
Augustine: Zezačátku jsme fungovali jako rodinná kapela. Hned ve druhém, třetím roce se k nám přidal Dimi jako manažer a psal také texty.
Dimi: S Augustinem se známe v zásadě od dětství, asi od jeho deseti let. Jsem nejlepší kamarád jeho bráchy.
Augustine: Potom k nám přišel i basák Honza Janíček. Moji sourozenci ale začali mít jiné zájmy a postupně odcházeli, čímž se celý projekt změnil. Z původních členů jsem tam zůstal jen já. Dimi se stal klávesákem a přidal se k nám Jarda Janda, se kterým jsem se znal z dob, kdy jsme hráli v Lounech. Štěpána jsme znali z jiné kapely, se kterou sdílíme zkušebnu. Uměl už všechny naše písničky.
Dimi: Odpověď teda je: „Hledali jsme se.“

V roce 2018 českým éterem zarezonovala vaše skladba He’s Got My Money Now, kterou jste nahrávali v L. A. s producentem Davida Bowieho nebo Rolling Stones Dannym Saberem. Naučili jste se od něj něco nového? Dal vám nějakou radu, kterou se řídíte doteď?
Augustine: Nevím, jestli jsme se něco nového naučili. Ale pamatuju si, že nám radil, abychom do písně dávali co nejmíň slov. Abychom slova, která jsou zbytečná, vynechávali. Jestli song funguje bez nich, tak v něm nemusí být. A taky to, že má melodie fungovat na jedné struně. Jestliže se tak neděje, tak to není dobrá melodie. Pokud je závislá na tom, že zní nějakým způsobem hezky tím, když zaznívá víc strun, tak sama o sobě není dobrou. Není dostatečně silná, aby se dala použít.
Dimi: A to je rada, kterou on sám recykloval. Dal mu ji kdysi dávno Keith Richards z Rolling Stones. Vysvětloval mu, že pozná dobrou píseň tak, že si ji hraje na jedné struně a pořád ho baví. Jeho nejlepší rada byla v zásadě ta, kterou dostal od někoho jiného.

Ve zmíněné písni He’s Got My Money Now, zpíváte o tom, že peníze, které by za hudbu měly jít muzikantům, plynou vlastně někam jinam… Hádám, že se toho příliš od té doby nezměnilo. Spousta českých hudebníků má ještě vedlejšáky, aby vůbec vyžila. Jak to máte vy?
Dimi: Situace se nezlepšila, ta je pořád stejná, jestli ne horší. Pokud si vezmeme celý hudební průmysl jako takový a podíváme se, kolik do něj teče peněz, jeho hodnota každým rokem roste. Když se ale reálně podíváme, kolik jde za hudbu muzikantům, tak ta částka padá. Hodnota se odvádí jinam, z velké části platformám jako Spotify, Apple Music, YouTube a podobným. Tam je to úzké hrdlo těch peněz. To, co oni nám platí za poslechnutí nebo zhlédnutí videa, je směšný. To je absurdní.
Augustine: A o tom ten song vlastně je…
Dimi: Ale co je zajímavé, tak polovina lidí to vlastně ani neví. Jak zpíváme anglicky, tak se to k lidem v Česku nemusí úplně dostat.
Augustine: Každý si v ní najde něco svého.
Dimi: Myslí na svého šéfa, partnera, kohokoliv, kdo může ty peníze utrácet. Ale pro nás to bylo hlavně o hudebním průmyslu.

Proč si myslíte, že měla písnička takový úspěch? Slyšela jsem, že ji původně Evropa 2 ani nechtěla hrát…
Dimi: Původně ne.
Augustine: My jsme pro ni byli no name, underground. Nebyl důvod, proč v nás věřit.
Dimi: Přesně tak. Myslím, že půl roku jsme song posílali znovu, znovu a znovu a až potom nám někdo řekl, že jim vypadla česká píseň a dají tu naši do testu. A v něm úplně vystřelila, posluchači si ji nakonec vyžádali sami. Ale nakonec se song chytl všude. Z jiných rádií nás oslovili napřímo a řekli nám, že ho musí nasadit, že je super.

A proč to fungovalo?
Augustine: Já myslím, že tématem je věc, se kterou bojujeme asi všichni. I když seš chudej nebo bohatej, vždycky máš pocit, že ty peníze někam mizí.
Dimi: A je chytlavá, strašně zapamatovatelná.
Augustine: Lidi asi baví taky to, že si z toho děláme srandu, nejsme z toho v depresi.
Dimi: Je to v zásadě humorné pojetí smutného tématu. Takový humor v Česku obecně funguje. Když se na to člověk zaměří, tak skoro všechny nejúspěšnější písničky v sobě mají jakousi formu nadsázky. Všechny tradiční české kapely byly založeny na humoru, třeba Wohnout mají geniální texty, strašně vtipné. Stejně tak Vypsaná fixa, obecně starej českej rockec.

Chtěli jste od začátku zpívat v angličtině? Českému publiku byste možná byli blíž, kdybyste zpívali česky…
Dimi: My bychom to ale neuměli napsat.
Augustine: Zatím jsme to ani nezkusili. Je to těžký, hudbou totiž člověk komunikuje s ostatními. A někdy je debilní, když s nimi komunikujeme jazykem, kterému vlastně nerozumí. Zároveň je to ale jazyk, který nás baví.

Zobrazit další 3 fotografie

Vy máte v angličtině vlastně i svůj web. A na instagramu taky nekomunikujete jen česky…
Augustine: Náš web, to je spíše technická věc. Musíme ho přeložit. (smích) Na instagramu se to různí, máme totiž taky fanoušky, kteří česky neumí. Pro mě je hrozně těžké něco napsat, aby mi pak ostatní členové kapely neříkali, že je to špatně gramaticky. Takže když pospíchám, napíšu to radši anglicky a nedostanu od nich „hejty“ na to, že tam mám chybu v i/y, nebo že je text trapný, že se nám budou smát… Nemám na to nervy.
Dimi: V minulosti jsme hodně bojovali s tím, že Augustine na stagi na lidi mluvil anglicky. Ale to už máme za sebou a komunikujeme s nimi česky. Ale třeba já jsem se dnes koukal na nějaké statistiky a máme jen asi 60 % posluchačů z Česka, 40 % je ze zahraničí. Od 2 do 5 % mají Amerika, Anglie, Německo… Možná proto není úplně nesmyslné psát posty v angličtině, když jí lidi i oslovujeme. Augustine to řekl strašně dobře v jednom z posledních rozhovorů. Že sice mluvíme ostatními jazyky, ale jeho duše mluví anglicky. Naše texty jsou proto i v angličtině nejvěrohodnější. I ve francouzštině bychom byli asi věrohodní, ale v češtině ještě nikdo z nás nezkoušel psát.
Augustine: Kdybych psal v češtině, tak bych asi rapoval…
Dimi: Takže ještě víc slov, než je potřeba. (smích)
Augustine: Přesně. A víc špatně napsaných „i“ a „y“.

Plánujete se teda zaměřit i na anglický trh?
Dimi: To je další krok. Chtěli jsme nejdříve mít celistvé dílo, což je album. Ať je contentu víc než jenom singly. A potom je co promovat. Hnát se do světa s jedním nebo dvěma singly není dostatečně kvalitní. Já bych to osobně nevzal, kdybych našel kapelu, která by měla jeden song, co se mi líbí. Do budoucna bychom se ale na zahraničí taky rádi zaměřili.

A nechtěli byste třeba zkusit i Eurovizi?
Dimi: Doteď jsme reálně ani nemohli.
Augustine: Já nemám české občanství. Teď si ho zařizuju, bude to trvat asi rok. Možná to do příštího ročníku stihneme.
Dimi: Času je dost. Písničky se posílají někdy v září, takže na konci léta, jestli by se nám do toho chtělo.

Před pár dny jste vydali debutové album Come And Get It, fanouškům jste ho ale v rozhovoru pro Evropu 2 slibovali už v roce 2019. Kde se to zdrželo?
Dimi: Tak tady expert, pojď…
Augustine: Já jsem na to expert. Tenkrát jsem kromě toho, že jsme nestíhali, neměl důvod. Ale teď mám mnohem lepší – byla korona. Všechno včetně koncertů se zastavilo a my jsme neměli finance na to to všechno utáhnout. Zároveň nám korona pomohla v tom, že nám dala spoustu času konečně všechno dopsat.
Dimi: Řekl bych, že tři měsíce po tom rozhovoru jsme měli osm z deseti songů na album napsaných. Od té doby jsme dopsali jen dva, ale díky koronaviru jsme měli čas udělat správně jejich produkci. Album jsme chtěli vydat už v roce 2020, ale všichni nám říkali: „Nedělejte to, nebudete s ním moc koncertovat.“
Augustine: Od té doby jsme psali nové a nové písničky a ty staré nám moc nedávaly smysl. Měli jsme blíž k těm novějším. Spoustu jsme jich tím pádem dali stranou a možná…
Dimi: …uděláme nějaký živák ze studia, nebo něco podobného. Máme totiž pár písniček, které hrajeme na koncertech a lidi baví, ale přišlo nám, že už jsou staré a na album se nehodí.

Desku jste vydali na vlastní náklady. Proč jste se rozhodli jít cestou mimo nějaké zavedené hudební vydavatelství?
Dimi: Nikdo nám nedal dost dobrou nabídku.
Augustine: Hlavně jsme takhle i začali a zvládli jsme sami udělat tři singly, a pak i čtvrtý, tak jsme si řekli, že takhle uděláme celé album. Možná v budoucnu, když o nás bude mít někdo zájem a nabídne nám dobrej deal, to vezmeme.
Dimi: A jsme takhle více svobodní. Kdybychom byli pod vydavatelstvím, mohli by nás tlačit, aby byly písničky víc popové a aby v nich bylo víc toho, nebo tamtoho, tlačili by na nás i časově, že musí něco vyjít…
Augustine: To my právě ani nepotřebujeme. Jsme sami na sebe přísní.
Dimi: Jsme na sebe hodně přísní, nic si nedáváme zadarmo. Nikdy.

Takže máte vlastní plán, co chcete třeba tento rok stihnout?
Augustine: Máme, dáváme si deadliny. Pak přijde a říkáme si, že by to chtělo ho ještě o pár měsíců posunout. Ale jinak vládne mezi námi taková dualitní moc. Dáváme sami sobě deadliny a já bičuju Dimiho, on mě a vlastně se bičujeme všichni navzájem, abychom je dodrželi.
Dimi: Podobné mi to přijde i v kreaci. Augustine s něčím přijde a řekne: „Ty jo, já mám supr song.“ Hodí to mně a já řeknu: „No, to má ještě k dobrými songu daleko.“ Tak na něm dál dělá, až sám řekne: „Ty jo, to je katastrofa.“ A já na to: „Ne, to je super!“ A takhle se navzájem balancujeme. Pak se do písně Augustine zase zamiluje… A u mě je to vlastně to samé. Napsal jsem text, zamiloval jsem se do něj a on řekl: „To ale není nic moc.“ Pak se do něj časem zamiloval on, já už jsem chtěl od něj ustoupit a on říkal: „Ne, to je super, to tam necháme.“ A takhle se v zásadě navzájem bičujeme a podporujeme, a to vytváří ten balanc.
Augustine: Když na to zpětně koukám, je to někdy až kontraproduktivní. Jsme totální samouci, takže nám nikdo nikdy nevysvětlil, jak se to dělá. Děláme to tak ale od začátku, a to je to jediné, co my máme a ostatní ne. Vlastní přístup a tím pádem i zvuk, dá se říct. Zlepšujeme se a zrychlujeme celý proces. Už víme, kde je ta pomyslná čára. Naše další album bude podle mě hodně rychlé.

„Písniček na novém albu máme pomalu plné zuby.“

Vydali jste album a už mluvíte o dalším…
Dimi: Musíme žít v budoucnosti. Lidi mají pocit, že tím, že album teď vyšlo, písničky na něm teprve objevujeme. Ale my jich máme pomalu plné zuby. Detailně jsme poslouchali každou notu, každou mini část v zásadě tři roky v kuse.
Augustine: Není track, není zvuk, který by neprošel našima ušima. Není to tak, že přijdeme k producentovi, jen zazpíváme a on za nás udělá všechnu práci. Možná jsme v tomhle otravní, ale…
Dimi: Proto si myslím, že někteří producenti s námi už nebudou pracovat. (smích)

Jste puntičkáři…
Dimi: Spíš je strašně moc umělců, kteří přijdou s nějakým nápadem, a pak to s producentem, který jim říká „teď dělej tohle, teď zase tamto“, dodělají. Ale tohle nás nezajímá.
Augustine: My se nechceme svézt na vlně, že by nám někdo něco napsal. Děláme to proto, že nás to baví a chceme mít z toho dobrý pocit. Je ale hrozně těžké najít někoho, kdo všechno vnímá stejně jako my. Všechno musí vycházet z nás, jinak by daná melodie, song, klidně mohla patřit jiné kapele, a to my nechceme. Cítili bychom se zbyteční.

Píseň Young Age má být jakousi odpovědí těm, kteří vás vždy podceňovali. Bylo takových lidí hodně? Věřili jste vůbec vy sami v sebe?
Dimi: Písnička nemusí být něco, co je přetrvávající pocit. Může jít o jednorázovou emoci, která vyústila v písničku. Young Age vznikalo pomalu, ale v zásadě je o boji člověka s pocitem, že ho lidi podceňují. Že má v sobě víc, než si ostatní myslí, že v něm je, nebo kolik mu dají prostoru být.
Augustine: Ale to si myslíme i o nás, my se hrozně podceňujeme. Já bych teď chtěl změnit naše vnímání nás samotných. Byť jsme docela dobří, vždycky, když někam jdeme, se hrozně podceňujeme. K napsání Young Age mě inspiroval Ulysses Wells, se kterým jsme napsali druhou skladbu na albu Don’t Trust You. On má opravdu drsné písničky a já jsem se sám sebe zeptal, proč my takové nemáme a řekl jsem si, že by to nějakou chtělo udělat. A ta slova k ní sedla.
Dimi: Já k Young Age vždycky říkám, že je to rapová písnička v rock’n’rollovém obalu. Její text je pro mě totiž na úrovni rapových. Takhle se reálně vyjadřují rapeři. „Já jsem nejlepší, vy jste všichni špatní.“
Augustine: Vždycky o tom strašně debatujeme. Myslíme si totiž, že představujeme správné hodnoty a tím pádem sledujeme každé slovo, každou věc a hledíme, jestli je takový způsob myšlení zdravý. A Young Age je v tomhle právě hodně nebezpečné, protože v písni zpíváme o tom, jak jsme nejlepší. Snažili jsme se to udělat tak, aby to bylo zdravé, něco do fitka…
Dimi: Já jsem ten text psal při běhání. Běžel jsem, vždycky, když mě něco napadlo, jsem se zastavil, napsal to do telefonu a běžel jsem dál. Protože při běhání člověku najedou bojové emoce.

Kapely The Silver Spoons a Deaf Heart spojily síly a vyráží na společné turné

V březnu vyrážíte k albu na turné…
Dimi: Ano. Pojedeme ho s kapelou Deaf Heart, která taky bude vydávat album. Je stejně jako my rockovou skupinou, kterou hrají mainstreamová rádia. Navštívíme osm destinací, v zásadě největší česká města plus Valmez. (smích) Turné skončíme v pražském Roxy, což je za nás odvážné, protože má kapacitu tisíc lidí. Jde pro nás o další krok kupředu… Teď sedíme v našem oblíbeném klubu Rock Café, kde jsme hráli skoro všechny naše předchozí pražské koncerty, milujeme to tady, není nad tu atmosféru. Trojnásobně jsme teď ale zvýšili rychlost a bylo by výborné, kdyby lidi do Roxy přišli. Vstupenky si můžou koupit na GoOut.net.
Augustine: Abychom tam nebyli sami. (smích)

Máte tam dokonce křtít album. Víte už, kdo bude jeho kmotrem?
Dimi: CD už nám pokřtili Jonny Anděl, se kterým už dlouho spolupracujeme, a Honza Homola z Wohnoutů na naší privátní party. V Roxy budeme křtít LP, ale kdo bude kmotrem, ještě nevíme.

Je vlastně docela odvážné teď plánovat jakékoliv koncerty…
Dimi: Je to sebevražda jako všechno, co děláme.
Augustine: Chtěli jsme jet na turné už dávno, ale pořád se to posouvalo. Řekli jsme si ale, že teď prostě vyrazíme a kdo přijde, ten přijde.

S Evropou 2 máte svou vlastní show. Kdy budou další díly?
Dimi: Reálně teď nebudeme mít do dubna čas a potom uvidíme, jak dál. Určitě nás ale natáčení strašně bavilo a chceme jít do toho znovu.
Augustine: Souhlasím. Je to vlastně takový bizár, sranda. My nejsme moderátoři, já hlavně neumím ani mluvit, na začátku jsem se opravdu styděl. Bereme to proto jako zábavu.

Jak se na natáčení chystáte?
Augustine: V podstatě se moc nechystáme. Najdeme si písničku, kterou chceme v daném díle hrát, odvodíme si z ní akordy, protože si nehledáme noty…
Dimi: Vždycky si to naposloucháme a uděláme podle sebe, protože nikdo nedělá aranžmá na dětské instrumenty, leda, že by to byl Pokáč.
Augustine: Den předem se pobavíme, jaké použijeme barvy, připravíme si kvízy, hry…
Dimi: Hodíme si na papír témata, která chceme zmínit. Konverzace s těmi lidmi už pak ale běží sama. Jediné, co je reálně připravené a natrénované, je písnička. Ale pouze v rámci kapely, s hostem to hrajeme poprvé, když si sedne do dodávky.
Augustine: V den natáčení někdo jede pro kamery, světla. Já připravuju dekoraci… Než hosté přijdou, trvá nám to dvě, tři hodiny, samotné natáčení pak taky kolem dvou hodin.

Máte nějakého vysněného hosta, kterého byste si chtěli pozvat?
Dimi: Určitě bychom chtěli někoho ze zahraničí, protože bychom to zvládli odmoderovat v angličtině i ve francouzštině. A jinak z českých… Ty máš Augustine někoho na mysli?
Augustine: Já osobně si chci pozvat Alberta z Bert & Friends.