EN.DRU z EVROPY 2 bodoval na soutěži

Nejedna česká hudební hvězda sní o tom, že se prosadí v zahraničí. Obsadit přední příčku v nadnárodní hudební soutěži už se může zdát jako nemožné. A přesto se to stalo – minulou středu získal ve světovém klání stříbro En.dru (Ondřej Havlík) – moderátor Evropy 2, muzikant, beatboxer, zpěvák a jeden ze členů dnes již nečinné kapely mako!mako.

Rozhovor:

Soutěž Boss Loop Station World Championship nejspíš nebude každému povědomá, o co vlastně v „loopování“ jde?

Je to soutěž muzikantů, kteří používají vlastní hlas a nebo hrají na jakýkoliv nástroj a k tomu, aby produkovali hudbu, používají smyčkovač (loopstation). Pomocí smyčkovače v reálném čase před lidmi vytvářejí hudbu. Nahrávají na něj zvuky, ty se opakují a přes ně se ukládají další smyčky. Tato živě nahraná hudba je pak muzikantovi podkresem ke zpěvu, rapu či hlavní nástrojové lince.

Jak vypadá proces tvojí tvorby, připravuješ se nějak?

Hodně improvizuju, jdu před lidi a ještě nevím, co budu dělat, ale pak nasaju atmosféru a začnu něco produkovat. Samotného mě často překvapí, co z toho nakonec vznikne. Začnu třeba v nějakém rytmu a náladě a pak přejdu do jiného, vždycky to má jiný vývoj. V podstatě to odráží můj způsob života, kdy si neumím představit vést stereotypní život, být někde každý den od devíti do šesti. Potřebuju pořád zažívat něco nového, co mě může inspirovat a není to nijak rutinní. Na mistrovství jsem ale přípravu udělal. Měl jsem z toho respekt – možná až moc velký (smích). S harmonizací mi pomáhal muzikant Jirka Vidasov a s textem Jen Hovorka, oba hoši z velmi nadějné a groovem protkané kapely Private Collective. Byla to pro mě nebývalá zkušenost, vzhledem k tomu, že jsem zvyklý všechno odimprovizovat sám.

Kde se soutěž konala a jaké bylo letošní obsazení?

Soutěž se konala 21.3. v klubu The King Kamehameha ve Frankfurtu a sešla se tam spousta lidí ze všech kontinentů. Finálnímu výběru 12 lidí předcházela tři kola. Byla to velká selekce z původních několika set přihlášených.

A jak probíhalo samotné vystoupení?

Každý z vystupujících měl pět minut, což je vlastně docela šibeniční čas. Spoustu lidí, včetně mě, to značně stresovalo, protože nejde začít hned – chvíli trvá, než se nahrají jednotlivé stopy. Produkovat hudbu v tak striktních časových mantinelech je podle mne nesmysl. Nakonec na třetím místě skončil Rus Vahtang, druhý já a první Francouz Tioneb. Zajímavé je, že medailové pozice obsadili pouze ti interpreti, kteří produkovali hudbu jenom pusou a hlasem. Bylo to jasné znamení, že se lidským tělem dá vytvořit plnohodnotná hudba, která “konkuruje”nejrůznějším hudebním nástrojům. Atmosféra byla úžasná, bylo natřískáno i proto, že ve Frankfurtu souběžně probíhal největší evropský veletrh hudby.

Očekával jsi tohle umístění?

Neočekával, protože Vahtang je pro mě absolutní světová špička nejen v beatboxu, ale i ve vokálním performingu obecně. Jeho výkon měl srdce, sdělení, skvělou interpretaci, techniku i show. Je to zároveň výborný zpěvák, o kterého by se světové operní scény mohly prát. Z té písničky, kterou zahrál, až mrazilo. Jediné, co se mu dá vytknout, je, že není až tak technicky zdatný, co se týče smyčkování.  Vítěz Tioneb podle mě není tak absolutní talent jako Vahtang, ale myslím, že mu to dobře sedlo, dal do toho všechno a lidi vzal „s sebou“.

Mluvíme tady prakticky o vrcholu, jakého můžeš ve svém oboru dosáhnout, ale jaké byly tvoje začátky?

K beatboxu jsem se dostal jako slepej k houslím. Začneš ho dělat a ani o tom nevíš, napodobuješ zvuky, začneš realizovat sám sebe skrze hudební nápady, které máš v hlavě. Víc jsem začal trénovat v Holandsku, kde jsem byl v rámci vysoké školy na stáži a studoval tam divadlo. Povedlo se mi vychytat kluka, který tam patří k beatboxerské špičce, s tím jsme trénovali a učili se jeden od druhého. Doma jsem začal hrát s beatboxovým tělesem Beatburgerband a s naší kapelou mako!mako a začal se věnovat také zpěvu s Vlaďkou Krčkovou a Hankou Peckovou, šikovné ženy.

A co smyčkování?

Ke smyčkování jsem se dostal ve chvíli, kdy jsem si říkal, že by to sólo hraní chtělo posunout někam dál. Cítil jsem potřebu improvizačně, ale i hudebně se vyřádit, bez jakýchkoliv omezení. A looper byl k tomu ideální nástroj. Od té doby jsempostupně začal hrát po Čechách i po Evropě a dělat koncerty. Je to super, protože nemáš žádné hudební hranice. Rozvíjíš své hudební a improvizační schopnosti, rytmus, intonaci. Řídíš se jen jakýmsi hudebním kouzlem okamžiku. Je to neustálý proces tvoření a kreativity. Nic a nikdo tě neomezuje.

Spolupracuješ s takovými hudebními esy, jako je Dan Bárta nebo Vojta Dyk, kdo vás dal dohromady?

S Vojtou jsme se jednoduše potkali, zaimprovizovali si, nějak nám to sedlo, až jsme se začali sem tam scházet a improvizovat. On je pro mě jeden z nejlepších zpěváků v Čechách a z vokálního hlediska je jeden z mála vokálních umělců u nás, se kterým se dá spontánně tvořit, protože má stále dětskou duši a cítí groove. A co se týká Dana Bárty, to vzniklo tak, že v rámci projektu Acuo, což je taková intergalaktická budka, která snímala zvuky ulice a přetransformovala je do určitých efektů, chtěli organizátoři nakonec, jako třešničku na dortu, udělat koncert. Oslovili Dana Bártu s Lenkou Dusilovou a hledali někoho třetího. No a Lenka si vzpomněla na mě, protože v minulosti viděla nějaká moje videa, pustila je Danovi a tomu se to naštěstí taky nehnusilo (smích).Pro mě to je samo sebou velká čest pracovat s takovými muzikanty. Lenku jsem lépe poznal až po ACUU, je to skvělá muzikantka a velmi originální zpěvačka. Danova hudba pro změnu už od malička pročišťovala moje sluchovody a vlastně i formovala můj hudební vkus. Věci, které dělá, mi sednou, šlape to, má to sdělení a stejně jako Vojta je špičkový zpěvák a zároveň velmi tvárný muzikant. Moc mě potěšilo, že mě přizvali.

Plánujete i nějaký další společný projekt?

Ano, 26. května chystáme společné vystoupení v Hradci Králové v rámci festivalu Na jednom břehu. 15.6. vystoupíme s Danem na Czech street party v Bruselu. Tam bychom poprvé chtěli live propojit dva smyčkovače, což teď začínáme zkoušet. Potom 23. června v Brně a 5. července v Karlových Varech opět vystoupíme všichni tři v rámci projektu ACUO. Určitě celý tento projekt všem čtenářům doporučuji. Stojí to za to. Já sám se na to moc těším a všechny čtenáře srdečně zveme.

Ondřeje En.dru Havlíka můžete pravidelně slyšet v éteru Evropy 2, kde společně s Nastym připravuje Školu beatboXXu neboli Zvukees a také o víkendu v čase od 8:00 do 12:00 hod.