Mozek dospívá až do třiceti? Vědci z Cambridge boří mýtus o dospělosti v 18 letech

Zapomeňte na představu, že s osmnáctinami přichází plná dospělost. Podle nového výzkumu z Cambridgeské univerzity je realita mnohem složitější – a překvapivě pomalejší. Vědci totiž zjistili, že lidský mozek zdaleka není hotový v okamžiku, kdy dosáhneme plnoletosti. Naopak – vývoj mozku může pokračovat až do třicátých let života.

Zjištění odborníků ukazují, že dospívání je plynulý, postupný proces, nikoliv náhlý přechod, jak si často myslíme. I když zákony a společnost označují osmnáctiletého člověka za dospělého, jeho mozek stále prochází zásadními změnami, které ovlivňují rozhodování, emoce a schopnost plánování.

Profesor Peter Jones z Cambridgeské univerzity, který tato témata prezentoval na setkání Akademie lékařských věd v Oxfordu, zdůrazňuje, že „neexistuje žádná přesná hranice, kdy se z dítěte stane dospělý člověk“. Podle něj jde o velmi individuální vývoj, který je u každého jiný a závisí na celé řadě faktorů – od genetiky až po prostředí, ve kterém člověk vyrůstá.

Zmatek mezi zákonem a biologií

Právní systém často vychází z přesně daných milníků – například řízení auta v 17 letech, volby a alkohol v 18, nebo pronájem bytu ve 21. Biologie se ale těmito hranicemi neřídí. To může vést ke konfliktům a nedorozuměním – jak ze strany společnosti, tak i jednotlivců, kteří od sebe očekávají výkony a zralost, na které možná ještě nejsou připraveni.

Podle vědců není neobvyklé, že lidé ve věku 25 až 30 let stále hledají svou emocionální rovnováhu, učí se zvládat stres a rozhodují se o své životní cestě. To není selhání, ale přirozená součást vývoje.

Co to znamená pro mladé lidi?

Výsledky studie mohou přinést větší pochopení pro výzvy, kterým mladí dospělí čelí. Místo přísného hodnocení jejich nevyzrálosti bychom měli brát v úvahu, že se jejich mozek stále formuje – a s ním i jejich identita, schopnost zvládat vztahy nebo přijímat dlouhodobá rozhodnutí.

Vědci doufají, že tyto poznatky povedou k otevřenější diskuzi o tom, jak přistupujeme ke vzdělávání, zaměstnávání nebo duševnímu zdraví mladých dospělých – a že se změní i přístup společnosti k tomu, co vlastně znamená být dospělý.